Jednou z možností zajištění pohledávek, které vznikají z poskytnutých úvěrů, je ručení další osobou. Toto požadují především banky, ale někdy i nebankovní společnosti. Ručitel obvykle ručí svou nemovitostí a je tak pro banku pojistkou pro případ, že by dlužník nesplácel svůj dluh a nereagoval na písemné, či telefonické upomínky.
U ručitele dochází k posuzování stejných údajů, jako u žadatele o úvěr. Banku bude zajímat jeho platební morálka u jiných společností, záznamy v registrech dlužníků, doklad o výši příjmů, druh zaměstnání, či podnikání, platební závazky, vyživované osoby, atd.
Aby byl úvěr schválen, musí se ručitel zavázat a doložit, že je schopen úvěr a úroky splácet za dlužníka, kdyby došlo k situaci, že dlužník toho schopen není.
Pokud dlužník svůj dluh nesplácí, banky se nejprve uchylují k upozornění dlužníka, ať už písemně, či telefonicky. Pokud dlužník nereaguje, obrátí se banka s požadavkem o zaplacení dluhu na ručitele. Některé banky ručitele kontaktují zároveň s první upomínkou dlužníka. Každá banka má své vlastní postupy.
Pokud dlužník ani ručitel na výzvy banky nereagují a nesnaží se nějakým způsobem dohodnout na odložení splátky, či jiném řešení, uchýlí se banka k vymáhání dluhu soudní cestou, či přímo k exekuci. Některé banky se nejprve snaží vyřešit tuto situaci mimosoudní cestou, pomocí specializovaných inkasních společností. Pokud ale ani tak dlužník ani ručitel nereagují, soudní vymáhání je nezbytné.
Rozhodnout se stát ručitelem je opravdu velký závazek a proto by ho měl každý dobře zvážit. Velmi v tom hraje roli, jak dobře se s žadatelem o úvěr znáte a na kolik jste schopni mu věřit, že své závazky splatí, abyste se nedostali do nepříjemné situace, kdy žadatel dostane své peníze, ale Vy pak jako ručitel musíte celý dluh splácet, abyste nepřišli o střechu nad hlavou.