Slovo „bankrot“ asi nepatří právě k těm neoblíbenějším. Někdy ale není jiná možnost a my musíme toto slovo vpustit do našeho aktuálního slovníku. Pokud se člověk dostane do dluhů takovým způsobem, že není v podstatě možné se z nich dostat normálním způsobem opět na pevnou zem, pak je osobní bankrot účinná a také legální cesta. Podle zákona je dlužník po vyhlášení tohoto nouzového stavu chráněn před exekutory a je mu zastaveno úročení. Což je jistě velice vítané. Nic mu není zabaveno a také nenaskakují další dluhy.
- Osobní bankrot ale neslouží jen k tomu, aby se člověk ochránil před zabavením majetku.
- Je zapotřebí, aby se svých dluhů zbavil.
K samotnému oddlužení tedy dojde v průběhu pěti let. Pokud se splní všechny podmínky. Za tuto dobu by měl dlužník uhradit alespoň třicet procent ze svých závazků. V předchozích letech musel dlužník prokázat, že je v jeho silách tuto částku zaplatit. Podle nových zákonů to není nutné. Jeho příjmy však musejí být dostatečně vysoké na to, aby mohl každý měsíc splatit určenou částku věřitelům a dát odměnu svému insolvenčnímu správci. Jestliže po určených pěti letech nedojde k zaplacení třiceti procent dlužné částky, pak se věc dostane k soudu a rozhodne se u této instance. Je tedy na soudci, jak rozhodne o osudu dlužníka. Pokud uzná, že se dostatečně nesnažil svým závazkům dostát, pak ho zbylého dluhu nezbaví. Pro dlužníky, kteří jsou schopni splatit šedesát procent svých dluhů, je nabízena kratší tříletá verze. Limit pro vyhlášení osobního bankrotu se také ukázal jako příliš vysoký. Dříve se jednalo o dluh ve výši tisícinásobku životního minima. Což byla částka více než dva milióny. Většina dlužníků má své závazky nižší, a tudíž by pro ně byla situace dál neřešitelnou. Dále se zkrátí doba oddlužení na tři roky i pro důchodce a osoby invalidní.
