O tom, že nejsou stejné peníze stále stejné, jsme se mohli nejlépe přesvědčit v době po sametové revoluci, kdy ty naše, československé, zejména díky takzvanému narovnání cen v rekordně krátkém čase ztratily značnou část své hodnoty, což pak po většinu novodobé historie pokračovalo. A ještě dříve jsme se vlastně mohli přesvědčit i o tom, že nejsou peníze jako peníze, a to když jsme si legálně nebo často z donucení nelegálně pořizovali na přilepšenou nebo na cestování konvertibilní měny, za které jsme museli našimi korunami platit víc a víc.
Prostě peníze mohou vypadat stejně, ale nejsou stále tím samým. Někdy se na nich podepisuje inflace a někdy deflace, někdy je tu devalvace a někdy její pravý opak. A podle toho, jak si které peníze zrovna vedou, si jich potom i ceníme. Je jasné, že jsme za hodnotnější měnu vždy vděčnější než za něco, co pozbývá své hodnoty.
A jak je na tom česká měna ve srovnání s měnami cizími? Pamětníci ví, že lépe než v minulosti, protože už dávno nebyl dolar za až čtyřicet korun, libra za víc než padesátikorunu, o rublech za deset korun už ani nemluvě. A ti, kdo mají kratší paměť, ví, že hůř než nedávno. Kurs naší měny se totiž v dlouhodobém horizontu zlepšil, ale momentálně jde česká koruna dolů. A v nadcházejícím období prý může oslabovat až k 26 korunám za euro. Za což může Česká národní banka, která se chystá snižovat úrokové sazby a tím klesá i zájem investorů o naši měnu. A co nevzbuzuje zájem, to jde dolů.
Lidé, kteří se zdržují výhradně u nás doma, to asi moc nepocítí. Možná podraží nějaké dovozové zboží, ale nebude to o moc a nemusí to být jenom vinou slábnoucí měny. Pocítí to ale ti, kdo se chystají do zahraničí na dovolenou, protože těm všechno kvůli nevýhodnějšímu kurzu podraží.
Ale nemáme se prý bát, že by bylo nějak extra zle. Do konce roku by měla naše měna zase o něco zpevnit. A nemusíme se tedy bát, že bychom potřebovali půjčky, třeba nebankovní hypotéky, abychom kvůli slábnoucí měně vyžili.