Na počátku letošního roku se na základě známých údajů mohlo zdát, že se konečně začalo blýskat na lepší časy. V lednu se totiž ceny zvýšily meziročně pouze (nebo ‚pouze‘?) o 2,7 procenta a tím se mohlo mnohým z nás konečně začít ulevovat.
Ovšem je otázkou, zda takto optimistická situace vydrží. Protože to, co bylo vyřčeno, je pouze záležitostí toho, co je ovládáno takzvanou neviditelnou rukou trhu. A ta u nás nevládne a za našeho života ani nikdy nevládla absolutně. A tak může opět dojít ke zdražování, tentokrát však toho, co se nabízí za takzvané regulované ceny.
V lednu zdražila o dvanáct procent elektřina, ceny vodného, stočného a destilátů vyrostly o desetinu, odvoz odpadu a pivo o sedm procent. A obdobně zdražilo nebo mohlo zdražit kdeco, co je cenově regulováno či ovlivňováno nejen státem, ale třeba i regionálními úřady.
To, co se u nás nabízí za regulované ceny, podražilo od začátku roku během měsíce celkově průměrně o 5,6 procenta. A to nemusí být bohužel vše. I kdyby už tento růst u regulovaných cen nepokračoval, mohou tyto ovlivnit růst cen i v jiných oborech, jako jsou rekreace, restaurace, kadeřnictví, rekonstrukce bytů a podobně. Spolu s rostoucími příjmy obyvatelstva mohou prostě podražit různé služby, a podražit mohou i potraviny kvůli dražším dodávkám od nespokojených zemědělců. A i tam, kde nebude vliv růstu regulovaných cen výrazný, může dojít ke zvýšení cen s alibistickým odkazem právě na tento růst.
Zatím se tedy letos nezdražuje tak dramaticky jako v posledních dvou letech. Ale to se může změnit. A může to mít pochopitelně dost negativní dopad na životní úroveň našich lidí. Kteří mají už i tak hluboko do kapsy.
Ale není třeba to vidět hned tak černě. I kdyby byl scénář notně nepříznivý, mohou lidé přece vylepšovat svůj dočasný nedostatek peněz třeba nebankovními hypotékami. Které může kdykoliv dostat každý majitel nějaké nemovitosti, jež se dá nabídnout jako záruka splácení.
