Nevím už přesně, jak dávno to bylo, a nechce se mi to teď dohledávat. A tak to nechám na vás, kdybyste to chtěli vědět přesněji. Jenom připomenu, že je to nějaký ten rok, kdy se v médiích objevily zprávy o tom, jak naše národní banka rozprodala a rozprodává náš státní zlatý poklad, tedy zlaté rezervy. A protože to byla nezpochybnitelná pravda, ozvaly se ony potrefené husy. A měly pro to zdůvodnění. Že prý není zlato pro potřeby naší ekonomiky vhodné, protože jenom leží v sejfech a nic z něj nemáme. Zatímco tím, že jsme ho prodali, jsme získali peníze, které se daly investovat a tím byly naší ekonomice prospěšné.
Někdo tomu tehdy možná uvěřil, někdo možná ne. A někomu to bylo možná také jedno. A tak se nad tím postupně zavřela voda, jak se říká.
Ale dnes… Co se o děje dnes? Česká národní banka prý pracuje na svém stotunovém zlatém snu. Vytváří postupně pro naši zemi stále větší zlaté rezervy a naše země dokonce patří mezi státy nakupující nejvíce tohoto drahého kovu.
Do oné stotunové rezervy prý máme ještě daleko, ale podle guvernéra České národní banky ji potřebujeme. A měli bychom dosáhnout toho, abychom měli aspoň takové zlaté rezervy, jaké mají třeba Řecko, Jižní Korea, Katar, Rumunsko nebo Maďarsko.
Meziročně naše zlaté rezervy vzrostly víc než dvojnásobně. Jen loni jsme nakoupili do rezerv ČNB 18,71 tuny zlata a máme ho tak už skoro jednatřicet tun. A najednou vůbec nevadí, že jde o něco, co ‚jenom leží bez užitku někde v sejfech‘.
Možná má toto podivné schizofrenní počínání nějaký svůj skrytý význam, který mi uniká. Ale neuniklo mi v této souvislosti jedno. Že nakupujeme zlato právě dnes, když je jeho cena na vrcholu. Tak drahé jako dnes zlato už dlouho nebylo. A ať mi nikdo nevypráví, že jsou naši nejvyšší ekonomové zodpovědní, když něco rozprodali, aby to pak draze sháněli zpátky.
