Peníze jsou pro lidi důležité. Natolik důležité, že s nimi tito neradi hazardují, a pokud už nějaké mají, hledají způsoby, jak je nejen pokud možno co nejlépe zhodnotit, ale i jak je ochránit před potenciálně hrozícími riziky. A protože určitá míra rizika hrozí kdekoliv, je hledání možnosti, jak si peníze zabezpečit, docela složité.
Ovšem kdo hledá, ten řešení najde. Samozřejmě to rovněž není právě ideální volba, protože se na tom vesměs nezbohatne, ale ti, kdo mají rádi aspoň své jisté, si často volí státní dluhopisy.
Jistě, koupě státních dluhopisů by měla být zřejmě považována za určitý projev patriotismu, protože jde o finanční pomoc svému (nebo i cizímu) státu, ale ruku na srdce – není tomu snad až na výjimky tak. Lidé nepůjčují touto formou peníze své vlasti, tedy přesněji své vládě, proto, aby podpořili panující režim a situaci, ale proto, aby nějak naložili se svými finančními prostředky, a to s jistotou, že se jim tyto vrátí.
Pokud našinci v současnosti nakupují státní dluhopisy, činí tak především proto, že touží po jistotě, že se jim jejich peníze zase vrátí. Protože stát je instituce, na niž se dá v nejistých dobách spolehnout daleko více než na většinu jiných odvětví ekonomiky, a tudíž i existujících investičních nabídek.
A tak si našinci třeba jenom v loňském roce nakoupili státní dluhopisy za 15,1 miliardy korun. Někdo ty reinvestiční, někdo protiinflační, ovšem vždy víceleté. Takovým lidem šlo v zásadě o to, aby své volné finance uchránili před inflací, tedy před znehodnocením jejich úspor, jež nyní dosahuje relativně vysokého stupně. Jistě, nikdo nezbohatne ani na těchto dluhopisech, ale přesto se dnes dají považovat státní dluhopisy za jistotu, kterou mohou sotva nějaké jiné typy cenných papírů nebo jiných vkladů nabídnout.
Vložit peníze do státu se tedy lidem momentálně vyplácí. I když zamyslíme-li se nad tím, jedná se vesměs o hloupé počínání. Protože peníze by se měly půjčovat jen někomu, kdo s nimi nakládá rozumně. A to dnešní vláda určitě není.
