Lidé si půjčují peníze naprosto běžně. A běžné by tedy mělo být i splácení dluhů, které takto nadělají. Jenže navzdory tomu, jak by měla situace vypadat, to někdy vypadá docela jinak. Je tu i nemálo lidí, kteří si půjčky berou, ale pak řádně nesplácejí. A zdá se, že je v tomto ohledu situace pořád horší a horší.
Na tom, že si lidé půjčují pořád víc, by nic špatného být nemuselo. Ceny rostou, příjmy lidí také, takže proč by se nezvyšovaly i rozměry půjček? Ale každopádně by se mělo myslet i na to, jak se takové půjčky splatí. A v tom už celá řada našinců pokulhává. Někdo to bere na lehkou váhu a někdo to dokonce ignoruje s tím, že ono už to nějak dopadne. A když se pak přestane splácet nebo se začne vytloukat klín klínem, je problém na spadnutí.
Naši lidé si tak v uplynulém roce vzali úvěry na bydlení, jež byly ve srovnání s předchozím rokem o 114,6 miliardy korun vyšší. V této oblasti pak převládali lidé ve věku 35 až 44 let, zatímco poklesl počet těch nejmladších, pro něž byly hypotéky a jejich úroky často nad jejich finanční možnosti.
A zatímco objem hypoték příliš nevzrostl, u krátkodobých spotřebních půjček se zdvojnásobil a vzrostl ve srovnání s předchozím rokem o 47,4 miliardy korun, na skoro 580 miliard korun na konci loňského roku. Takové spotřebitelské úvěry u nás mělo loni 2,33 milionu lidí a každý z nich dlužil v průměru 248.000 korun.
Stále více lidí si tedy bere stále více půjček. A stále více z nich také nesplácí tak, jak by se splácet mělo. Což je docela smutné. Jednak z pohledu těch, kdo se tím dostávají do závislosti na poskytovatelích půjček a čelí třeba i exekucím a osobním bankrotům, a jednak z pohledu celé společnosti. Protože na to doplácíme všichni. Třeba i tím, že pak politici vymýšlejí různá ‚milostivá léta‘, jen aby vytáhli podobné lidi z bryndy. A tím dávají i svědomitým lidem najevo, že si není třeba lámat s dluhy hlavu. A to nemůže vést k ničemu dobrému,
